Jindra Báťková
košíkářství
Jindra Báťková (* 1972) vyrůstala v podhůří Jeseníků. Právě toto prostředí mělo vliv na její silný vztah k přírodě, venkovu a udržitelnému způsobu života. To se odrazilo i v jejím pozdějším studijním a profesním směřování. Jako svoji oblast si zvolila enviromentální výchovu a ochranu životního prostředí.
S košíkářstvím se poprvé setkala na kurzu řemesel ve Středisku ekologické výchovy v Toulcově dvoře v Praze, jednomz průkopnických center ekologické osvěty u nás. Toto řemeslo ji zaujalo nejen svojí technickou stránkou, ale i filozofií: jednoduchostí, užitečností a schopností propojit člověka s přírodou.
Životopis
Intenzivněji se košíkářskému řemeslu začala věnovat po roce 2000, kdy byla na rodičovské dovolené se svým synem. Dovednosti a znalosti jí předala řada zkušených košíkářů, jako například Bohumil Ouzký z Horní Hoštice u Javorníka, ke kterému opakovaně několik let jezdila. Absolvovala odborné kurzy také u dalších lidových košíkářů v Česku i na Slovensku. Sama říká, že se nejlépe učí pozorováním při práci jiného řemeslníka.
Jindra Báťková při své tvorbě vychází z tradice lidového košíkářství. Její výrobky v sobě nesou, kromě stop řemeslné zručnosti, také přemýšlení o krajině, vztahu k přírodě a smyslu lidské práce. Věří, že i obyčejný proutěný předmět může nést příběh, funkci i krásu. Tato nevšední osobitá filozofie prostupuje celou její tvorbou.
Plete především z vrbového proutí, zpracovává však i další přírodní materiály – svídu, pedig, ostřici nebo slámu. V jejím sortimentu se objevují nejen tradiční košíkářské výrobky jako koše, košíky, nůše, ošatky, ale i formy netradiční a experimentální, například proutěné přilby, iglú pro děti vyrobené z proutí, houpačky, altánky, stojany na mobil či láhve.
