K tomuto řemeslu se nakonec pan Alois dostal víceméně náhodou až po roce 1989. Strojírenská firma, pro niž pracoval, používala úzké smetáčky z přírodních žíní, které vyráběl František Hajniš z Konice. Po jeho smrti podnik pořídil silonové smetáčky od velkovýrobců, které se však lámaly, jejich štětiny se spékaly, navíc elektrizovaly prach a lepily se na ně nečistoty. A tak pan Alois sehnal dva smetáky s přírodními žíněmi, rozebral je a vyrobil z nich smetáčky menší. Ve firmě se osvědčily a nabídky se začaly hrnout.

​

Výrobní postupy pan Alois studoval v literatuře, navštívil také Zdeňka Valu st. z Uherského Hradiště, jednoho z posledních rukodělných kartáčníků u nás. Hlavní zkušenosti ale získal metodou pokus omyl. Časem svůj sortiment rozšířil na mnoho druhů kartáčů, štětek a smetáků, a protože u nás tehdy ani dnes prakticky žádný ruční výrobce není, neměl o zakázky nikdy nouzi. Všechny typy výrobků je navíc schopen připravit dle přání zákazníka prakticky v jakémkoliv rozměru.

 

Kartáče se buď zatahují ručně drátem, nebo zatloukají strojem, přičemž nejčastěji se na jejich výrobu používají koňské a hovězí žíně. Na speciální pekařské kartáče používané na vlažení pečiva, tzv. vlažovky, se používají žíně vepřové. Dříve měl pan Alois Slepánek ve své nabídce také kartáče z čiroku dováženého ze Slovenska. Ten je ale velmi náročný na uskladnění, proto od jeho používání upustil.

​

Během svého působení pan Alois velice aktivně navštěvoval řadu řemeslných akcí, kde kartáčnictví též názorně předváděl. Díky svému nasazení a kvalitě výrobků se stal členem Sdružení lidových řemeslníků a výrobců a také držitelem certifikátu kvality HANÁ regionální produkt.