lidová
kultura
Jan Tomíček
tradiční štukatérská výzdoba štítu domu
Jan Tomíček (* 1974) pochází ze Šumperku, a přestože v současné době žije v Brně, díky pevné vazbě na rodný kraj se sem pravidelně vrací. Štukatérství vystudoval na Střední škole uměleckých řemesel v Praze, přičemž v té době měl už předchozí bohaté zkušenosti s výrobou keramiky a s uměleckou tvorbou. Motivoval jej také zájem o památkovou péči a restaurování.
Životopis
Za dobu svého působení vytvořil pan Tomíček na Šumpersku a Jesenicku devět nových fasád podle místních vzorů a obnovil také fasády na dvou památkově chráněných usedlostech z 19. století. Již zaniklé výzdoby fasád, jež zpětně reinterpretuje, opatřuje současným vročením, přičemž během tvorby se vždy drží tvarosloví, které je pro zdejší oblast charakteristické.
Hornohanácké a jesenické domy se vyznačují tradicí zdobení fasád ve stylu lidového klasicismu. Dále také výskytem tzv. arkádových zápraží. Zdejší štuková výzdoba se vyprofilovala díky přestavbě dřevěné architektury na zděnou. Byla dílem zednických mistrů a spadá do období od 20. let 19. století po konec 19. století. Štít byl od patra nebo přízemí oddělen korunní římsou, vždy překrytou úzkou okapovou stříškou. Uprostřed štítu býval plytký výklenek, původně zdobený obrazy svatých, a po obou jeho stranách byla umístěna pravoúhlá okna, která rámovaly profilované šambrány. Stavby s prvky lidové architektury, s výjimkou památkově chráněných objektů, bohužžel rychle zanikají a zároveň s nimi zaniká také uměleckořemeslná zručnost.
V roce 2011 proto Jan Tomíček založil Společnost Isidora Korgera z. s. (název odkazuje na nejznámějšího tvůrce zdejších fasád, který v podhůří Jeseníků působil ve 40. a 50. letech 19. století). Tato společnost iniciuje oživení lidového řemesla v přirozeném prostředí vesnic a za dobu jejího působení se podařilo zrealizovat celou řadu objektů. Při řemeslné tvorbě v kontextu lidového stavitelství je nutno dodržovat několik zásad. Jednak je to tvarosloví regionu, které můžeme sledovat na dochovaných objektech lidové architektury. Dále je důležité rozumět zpracování materiálu, tedy samotné hmotě a jejím vazbám na dům. Veškeré prvky, které se nacházejí na fasádě, musí být vyrobeny na míru a nesmí být nahrazovány prefabrikovanými odlitky. Ty se v počátcích řemesla nepoužívaly ani v městském prostředí. V neposlední řadě ovšem nelze opomenout ani to, že z práce musí být patrný rukopis tvůrce, ve kterém se projevuje také jistá dávka spontánnosti – důležité součásti lidové tvorby.
